PROCHÁZKA 5

Kostel sv. Jiljí stojí na Víseckém náměstí. Byl postaven patrně v první polovině 13. století. Původní stavba byla zřejmě dřevěná, později byla chrámová loď vyzděna bez kleneb a pilířů. Stavba celkem dvakrát vyhořela a byla přestavěna. O rokokovou úpravu se postaral Eugen Václav Vrbna v polovině 18. století. V té době také kostel získal svou typickou rokokovou báň. Sloužil také jako rodinná hrobka pánů z Říčan. Z pěti zvonů kostela sv. Jiljí byly v roce 1917 čtyři z nich zrekvírovány. Hrabě Schanburg pořídil kostelu dva nové zvony, avšak v době Protektorátu je potkal stejný osud. Další dva nové zvony posvětil v roce 2002 kardinál Miroslav Vlk. Starý zvon z roku 1571 byl ve špatném stavu a proto byl sňat a po zrestaurování vystaven ve vestibulu nového zámku v Hořovicích.

Socha sv. Rocha pod kostelem sv. Jiljí na Vísce je pozdně barokní socha pocházející z druhé čtvrti 18. století. Svatý Roch, narozený kolem roce 1295, je zobrazován jako poutník - vousatý muž se psem, který mu líže morové rány na noze. Podobně jako sv. Šebestián se přimlouvá za nemocné morem.

NA ZÁVĚR NĚCO Z HISTORIE MĚSTA

Lokalizace prvotního osídlení na území dnešních Hořovic není zcela jasná. První obyvatele zřejmě přilákal mírný svah při středním toku potůčku pramenícího v Dražovce. Historie města se začala psát na přelomu 12. a 13. století při vzniku panského sídla. Panské sídlo stálo na ostrohu nad Červeným potokem, nedaleko staré osady.

Za zakladatele je považován Plichta ze Žirotína se synem Ješkem. Město Hořovice založili právem berounským a přidali k němu 60 lánů dědin. Město vznikalo vedle staré osady s kostelíkem v prvních desetiletích 14. století. Stará osada patřila Habartu z Žirotína a stala se z ní samostatná obec Velká Víska.

Město bylo opakovaně poškozeno požáry. O rozvoj města se postaral rod Martiniců, který se snažil především o rekatolizaci svého panství.

Koncem 17. století přešlo město - společně s panstvím - sňatkem do rukou pánů z Vrbna. Starý zámek přestal vyhovovat a bylo potřeba postavit nové šlechtické sídlo. To se také do konce 17. století podařilo. Nový pán Rudolf Vrbna se zajímal mimo jiné o hornictví a hutnictví. Má velkou zásluhu na rozvoji výroby litiny v Komárově, a to i té umělecké. Rod Vrbnů postavil v roce 1811 na hořovickém hřbitově rodinnou hrobku v empírovém stylu.

Revoluční rok 1848 přinesl změny do územněsprávního uspořádání a Hořovice se staly okresním městem. Tím byly až do roku 1960.

V roce 1852 zakoupil zadlužené panství kurfiřt z Hanau, majitel Hesenského knížectví. S rodinou se kníže Fridrich Wilhem I. přestěhoval na zámek v roce 1866, když jeho zemi zabralo Prusko.

V roce 1841 byla v Hořovicích zřízena první pošta a po roce 1900 i první poštovní schránky. Poštovní úřad sídlí ve stejné budově od roku 1926. Kurfiřt byl jedním z hlavních lobbistů pro vybudování železnice přes Hořovice. V roce 1862 dojel do Hořovic první vlak. Železniční trať vede z Prahy do Plzně. Se železnicí, a za podpory hanavských, se opět začal na hořovickém panství rozvíjet průmysl.

Projevem rozmachu je stavba novorenesanční radnice v letech 1903 - 1904 na místě původní. Za první republiky přibyly domy směrem k obci Velká Víska a v roce 1919 došlo ke sloučení s městem Hořovice. V roce 1932 naruší starobylý ráz města betonová budova okresního úřadu.

Od poloviny 19. století začíná být město samostatné, šlechta měla menší vliv na rozvoj. Pánové z Hanau pobývají na zámku do roku 1945. Všichni zesnulí synové prvního z hanavských majitelů jsou pohřbeni v rodinné hrobce na hořovickém hřbitově. Po 2. světové válce byl jejich majetek na základě Benešových dekretů zabaven.

Jsou na věži kostela sv. Jiljí hodiny?

Jaké jméno je na jižní venkovní zdi kostela?

Kolik náměstí je v Hořovicích?

Renata Babelová 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!